Vítejte na webu našeho mini ranče v srdci Českého ráje!
Nabízíme ubytování v roubence na samotě (u lesa), kurzy živé stravy (raw food),
případně jízdu na koních v kruhové ohradě.

Iva Trojovská * 606 500 847 * ivatrojovska@gmail.com


Co je a není živá strava

17. listopadu 2016 v 22:24 |  Živá strava
Dlouho jsem se odhodlávala k napsání tohoto článku. Vím, že dnes už je na youtube i blogu spousta a spousta informací o živé stravě. Nicméně v poslední době se mě čím dál více kamarádů ptá co přesně jím a proč nejíst např. mléčné výrobky a co vlastně v našem těle způsobují. Předně zde musím uvést, že nejsem žádný odborník na výživu. To, co zde píšu je čistě můj názor a pokud čerpám z různých zdrojů, především knih, vždy uvádím z které konkrétně. Pokud bude tento článek inspirovat jediného člověka, čas strávený nad psaním těchto řádků nebyl zbytečný...ať jsme všichni ZDRÁVI!!!


To, že nám tři bílé jedy - CUKR, MLÉKO A MOUKA škodí, ví dnes snad téměř každý. Proč se ale neustále tak dobře prodává v obchodech a regály jsou tímto zbožím doslova přecpány? Odpověď je naše závislost. Sama ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jak silná závislost na těchto potravinách je. Bohužel v dnešním světě jsme obklopeni tolika potravinami s návykovými vlastnostmi, a tím ve finále dáváme větší míru požitku z jídla, místo abychom se podívali na jeho výživnou hodnotu. Touto pohodlností a mlsností si však bohužel sami zveme nemoc na návštěvu. Samostatnou kapitolou je MASO. Já osobně jsem přesvědčená, že do našich útrob nepatří, obzvlášť pokud žijeme v tomto čase blahobytu, kde se opravdu můžeme stravovat tolika jinými potravinami. Někde jsem četla, že naše střeva jsou více podobná býložravcům, jsou velmi dlouhá a tak logicky maso v našich útrobách začíná hnít. Naopak psi, lvi a další masožravci mají střeva krátká a tudíž sežrané maso mohou rychle vyloučit, aniž by otrávilo jejich organizmus. Pojďme se tedy podívat na každou skupinu trochu podrobněji.

MASO - snad jedna z nejčastějších otázek zní - kde získáváš bílkoviny, ty jsou přeci jen v mase - nevím, kdo nám vštípil toto přesvědčení, nicméně existuje již mnoho výzkumů, které říkají, že naopak naše tělo mnohem lépe využije bílkoviny rostlinné, které najdeme převážně v zelené listové zelenině, ale i ostatní zelenině, ovoci, ořechách i semínkách. Ráda bych zde citovala úryvek z knihy Škola živé stravy od Anny Hýžové, která se stravuje živou stravou již více než 8 let:

Nevidím žádnou újmu na svém zdraví způsobenou tím, že jsem přestala jíst živočišné bílkoviny. Naopak, vnímám nárůst velké energie a mé tělo nijak nechátrá nedostatkem těchto tolik propagovaných bílkovin. Dnešní doba nám přináší na talíř denně nadměrné množství živočišných bílkovin, což zatěžuje játra a ledviny a ty potom nemohou kvalitně plnit svou funkci. Dále je tělo využije jako zdroj energie. Tím poklesne potřeba těla rozložit tuk jako zdroj energie, jeho zásoba se zvýší a lidé tloustnou.

Díváme se na gorily, slony, koně, antilopy, jejichž potravu tvoří tráva a rostlinná hmota. A přitom jsou všichni silní, šlachovití, rychlí a vytrvalí. Jsou stále čilí a na spánek potřebují relativně mnohem kraší dobu než např. lvi, kteří jsou také silní a v momentě lovu neskutečně rychlí (dokážou vyvinout rychlost až 50km/hod.), ale jen na krátkou vzdálenost, nejsou vytrvalí. Na strávení potravy pak potřebují dlouhou dobu, kterou proleží a prospí. Když si tyto modely převedeme do života lidí, prožíváme podobné zkušenosti. Po konzumaci klasického jídla, které tvoří polévka, maso a příloha a pak něco sladkého na završení, jsme skutečně unavení a toužíme také po odpočinku. Když sníme čerstvé ovoce nebo zeleninu v jejich přírodní podobě, pak zůstáváme plní energie a svěžesti.

Bílkoviny, které přijímáme v živočišných potravinách, jsou pro naše tělo v této podobě nevyužitelné. Tělo je musí rozložit na jednotlivé aminokyseliny, ze kterých si pak tvoří vlastní, pro naše tělo vhodné bílkoviny, a zbytečně tak spotřebuje spoustu životně důležité energie jenon kvůli tomu, aby získalo stavební materiál. Tento proces štěpení má kyselinotvorný charakter, Při trávení a metabolismu těchto bílkovin vzniká mnoho kyselin (močová, sírová, fosforečná), které způsobují zánět a rozpady tkání,zatěžují imunitní systém a vytvářejí prostředí pro zvýšení množství parazitů v těle.

CUKR - o tomto bílém jedu bylo napsáno již opravdu dost a dost, ale jako bychom stále neslyšeli, nebo nechtěli slyšet? Není žádným tajemstvím, že cukr je obsažen téměř ve všech polotovarech, kečupu, sojové omáčce, uzeninách, dokonce i chleba jej obsahuje, o ochucených vodách ani nemluvě..další úryvek zde použiji z knihy 12 kroků k syrové stravě od Victorie Boutenko, tato žena i s celou svou rodinou přešla na živou stravu v roce 1993:

Cukr dobře chutná, protože nám navozuje příjemné pocity v těle. Výzkum ukazuje, že sladké chuťové receptory a ústech jsou spojeny s oblastmi v mozku, které vylučují endogenní opiáty - tyto přirozené látky podobné morfinu! vyvolávají příjemné pocity a pohodu. Samotná sladká chuť stačí k tomu, aby aktivovala v mozku požitková centra.

To je důvodem, proč většina lidí ráda konzumuje potraviny obsahující cukr jako jsou čokoláda, bonbony, zmrzlina, cola, dorty a další. Bílý cukr (čili sacharoźa) je nepřírodní molekula úplně zbavena jakékoli výživné hodnoty. Zároveň ale bílý cukr obsahuje koncentrovanou energii a často se nazývá zdrojem "prázdných kalorií". Delší požívání velkých dávek rafinovaného cukru může vést k takzvanému "nutričnímu dluhu", při němž má člověk dostatečnou energii pohánějící tělo, ale zároveň mu chybí základní živiny. To může vést k podvýživě dokonce i u lidí trpících nadváhou.

Bílý chléb, cereálie, těstoviny a další potraviny vyrobené z bílé mouky rovněž obsahují velké množství sacharózy. Zmíněné tři zdroje cukrů tvoří nejoblíbenější složku naší typické potravy, takže máme velmi vysoký příjem sacharózy. Musíme při tom brát v úvahu, že samotný příjem stolního cukru se v průběhu posledních sta let zvýšil 4,2krát! Lidské tělo se pokouší vypořádat s tímto obrovským příjmem cukru tím, že hned na začátku jídla zvyšuje vylučování inzulinu. Neustálé přejídání cukrem nevyhnutelně vede ke stavu označovaného jako hypoglykémie, při nemž máme v krvi neustále zvýšenou hladinu inzulínu, což způsobuje, že jsme kdykoliv připraveni konzumovat další cukr. Přítomnost nadbytečného inzulinu v krvi způsobuje nízkou hladinu krevního cukru. Hypoglykémie je nebezpečná pro mozek, jenž potřebuje plynulou a adekvátní hladinu glukózy. Lidé trpící hypoglykémií mají nutkavou chuť jíst neustále sladké, aby si vyrovnali hladinu cukru v krvi. Pokus zastavit konzumaci sladkého po snězení relativně malého množství obvykle neuspěje právě v důsledku vybuzené chuti způsobené inzulinem vyvolaným hypoglykemickým stavem. Jak vidíte, konzumace cukru ve formě sacharózy nevyhnutelně vede k závislosti na cukru.

MLÉKO - pro mě osobně jedna z největších závislostí, hlavně sýry. Po přečtení knihy Strava pro klid v duši od Ruedigera Dahlke mě však docela přešla chuť:

Žádný živý tvor kromě člověka se neživí mlékem jiných tvorů. Proč bychom k tomu tedy měli být nuceni my? Žádný jiný tvor také tolik netrpí onemocněním rakovinou, i když pro ně existuje mnoho jiných důvodů, například duševních. V dětském věku je k vývoji a růstu všeobecně zapotřebí velkého množství proteinu, tuk je nutný k vypolštářování a vyplnění postavy. Proto lidský novorozenec dostává a snáší v této rozhodující době mléko relativně bohaté na bílkoviny, které má ale ve srovnání s jinými druhy mateřského mléka nízký obsah bílkovin a tuků a podíl sacharidů je v něm zredukován. Toto mléko je ideální pro miminko, které ještě téměř nepotřebuje palivo ve formě sacharidů, ale vyžaduje mnoho materiálu pro výstavbu.

Každé mateřské mléko má přiměřené složení a obsahuje tím více proteinu, čím rychleji má novorozenec růst. Proto králičí mléko obsahuje nesrovnatelně více bílkoviny než mléko krav a mnohem více než mléko lidí. Králičí mládě, které za šest dní zdvojnásobí svou váhu, dostává od své matky mléko obsahující 10,4% bílkoviny, kočičí mléko jí má 7%, přičemž kotě zdvojnásobí svou váhu za 9 dní, kravské mléko obsahuje 3,3% bílkoviny a tele zvýší svou váhu o 100% za přibližně 47 dní. Lidský kojenec pak potřebuje mateřské mléko s pouhým 1,2% proteinu a zdvojnásobí svou váhu za 180 dní. Během svého prvního roku může tele výrazně pribýt na váze - toho by měly lidské matky své děti ušetřit.

Kravské mléko je přizpůsobeno potřebám telat. Rychlejší růst a rychlá výstavba silných kostí při mírném a pozvolném vývoji mozku jsou nutné, aby telata dokázala ve volné přírodě za krátkou dobu držet krok se stády a případně uprchnout před predátory. Aby teleti rychle rostly kosti, musí kravské mléko obsahovat čtyřikrát až pětkrát více vápníku než mateřské mléko žen a mnohem více minerálních látek a bílkovin. Lidské děti se očividně nacházejí ve zcela jiné situaci. Zůstávají dlouho u matek a zpočátku u nich jde především o vývoj mozku. Z toho důvodu obsahuje lisdské mléko téměř dvojnásobné množství mléčného cukru (laktózy) než mléko kravské. Laktóza podporuje tvorbu myelinu a ten slouží k ochraně nervových buněk. Zcela očividně tedy není mléko jako mléko, jeho složení je indivuduální podle ptřeby jednotlivého druhu.

Téměř jistě je příčinou enormního tělesného růstu dnešních dětí krmení nesprávným, to znamená pro lidi nevhodným kravským mlékem. Jakmile vyrosteme a růstové švy se zacelí, nemohou tyto růstové impulsy pokračovat do délky a mají pravděpodobně tendenci k růstu jinému, nebezpečnějšímu.

Fakt, že klasické lékařství pokládá kojení již před koncem prvního roku života za méně vhodné, ba dokonce zbytečné, je možná důvod, proč později po mléce tak nesmírně lačníme. Jako kojenci nedostáváme mléko dostatečně dlouhou dobu - v průměru nás matky kojí 4 měsíce a ne 4 roky, jak to dělají ženy v mnoha částech světa, jež nepatří k oblastem žijícím v blahobytu. Mléko každé krávy má individuální složení bílkovin a obsahuje jiné bílkoviny než mléko krávy jiné. V moderním mléčném hodpodářství se stovkami a tisíci krav se však tato mléka smíchávají a proteiny navíc pasterizací denaturují, takže nakonec vzniká bílkovinný koktejl, který stále více přetěžuje lidské imunitní systémy. To z mléka dělá doslova zdroj alergie a podporuje autoimunitní nemoci.

MOUKA - bavíme se tedy hlavně o mouce pšeničné, která obsahuje nejen lepek, ale také opioidní peptidy. To jsou látky, které v nás probouzí touhu dát si ještě další a další kousek pečiva, tedy opět naše stará dobrá známá - závislost. Vše je krásně popsáno v knize Život bez pšenice od Williama Davise, kterou vřele doporučuji si přečíst:

Závislost. Absťák. Mámení. Halucinace. Nepopisuju mentální onemocnění nebo scénu z filmu Přelet nad kukaččním hnízdem. Hovořím o téhle potravině, kterou si nosíte do kuchyně, dělíte se o ni s přáteli a namáčíte si ji v kávě. V této kapitole bude řeč o tom, proč je pšenice mezi potravinami tak jedinečná svými prazvláštními účinky na mozek, které se dají přirovnat k opiátům. Vysvětlím vám, proč mají někteří lidé takové problémy s vysazením pšenice. Není to jen věc malého odhodlání, nepohodlí či přerušení zažitých návyků. Tady jde o přerušení vazeb na něco, co má stále větší nadvládu nad vaší psychikou a emocemi, a nebojím se to přirovnat k heroinu, jenž drží v područí zoufalého narkomana.

Když holdujete kávě a alkoholu, děláte to proto, abyste vyvolali konkrétní účinky na svoji mysl. Pšenici však jíte, abyste si dopřáli "výživu", ne "dávku". Ale možná si neuvědomujete, že tahle věc, podporovaná všemi "oficiálními" orgány, si zákeřně pohrává s vaší myslí.

Lidé, kteří ze své stravy odstranili pšenici, většinou hlásí, že se jim zlepšila nálada a už není tak rozkolísaná, lépe se soustředí a spí hlubším spánkem - to vše za pouhých pár dní či týdnů po posledním soustu bagety nebo zapékaných lasagní. Tyto "jemné" subjektivní vlivy na mozek se však dají jen těžko vyčíslit. Rovněž musíme vzít v potaz placebo efekt: lidé si prostě jenom myslí, že se cítí líp. Já však vždycky žasnu nad tím, jak jsou jejich poznatky shodné, hovoří o nich většina lidí, jakmile pominou první abstinenční příznaky, nesoustředěné myšlení a únava. Zažil jsem tyto účinky sám na sobě a také jsem je pozoroval u tisíců svých pacientů.

Dále přikládám odkaz na youtube video, pro info klikněte ZDE

A nyní už je jen na nás jak se rozhodneme stravovat. Rozhodně bych doporučovala pozvolný přechod a pozorovat, jak se v které stravě cítíme. Já osobně se nejlépe cítím, když jsem převážně na syrové, živé stravě. To znamená, že pojídám tepelně neupravované potraviny. Hlavní složkou živé stravy je ovoce a zelenina, ořechy a semínka, luštěniny, mořské řasy a občas i čerstvé kokosové mléko. Dále si vybírám kvalitní zelené potraviny ječmen a chlorelu. V létě miluji dát si k večeři zeleninový salát, ale v zimě, když je chladněji, si připravuji polévky, které nevařím, ale pouze je ohřeji do 42 stupňů C, aby se nezničily enzymy. Tato výživa mi dává velký smysl. Nicméně své rodině ještě stále občas připravuji šetrně vařené veganské jídlo a přijde mi to naprosto v pořádku. Třeba i vás bude některý z receptů inspirovat, chystám přidat zde na stránky jak pár veganských receptů, tak i recepty živé stravy. Ať se nám všem daří!

 


Aktuální články

Reklama
TOPlist