Vítejte na webu našeho mini ranče v srdci Českého ráje!
Nabízíme ubytování v roubence na samotě (u lesa) a jízdu na koních v kruhové ohradě.

Iva Trojovská * 606 500 847 * ivatrojovska@gmail.com


Členové rodiny

12. července 2011 v 0:02 |  Naše koně
Jako první k nám přišla (tedy spíš byla dovezena v přepravníku) kobylka Priscilla (ČT). Byla to bez debat láska na první pohled. Přijela jsem si do hřebčína pana Kubišty vybrat starší klidnou kobylku, a samozřejmě jsem si odvezla tříletou kobylu střelenou stejně jako její majitelka(tedy tím už myslím sebe, ne paní Kubištovou). Ne nadarmo se říká "vrána k vráně sedá". Musím říct, že první dny či týdny jsme spolu hodně bojovali, sice jsem předtím nějaký ten rok jezdila, ale teprve Pris mě naučila, jak se správně v sedle držet koleny. Pokud bych se to totiž nenaučila, tak jak jsem to neuměla do té doby, tak se vracela domů sama kobyla a já asi 30 minut po ní...začátky sice krušné, později mi to ale vše začala o to víc vracet, obzlášť po snaze o horsemanship. Sice je to dominantní kobyla, což mi občas ztíží situaci, ale jak říkal dědeček o mně - nedala bych ji ani za pytel dukátů :-)


Po pár měsících také přišla ta vysněná hodná, klidná a starší kobylka Pomněnka (také ČT). Dokonce i moje mamka, která se začínala učit jezdit na koni až v 50 letech - "Mami, velký obdiv!" - tak ji zbožňuje. Faktem je, že Pomněnka naučila za těch 10 let jezdit jak mamku, tak několik jezdců začátečníků s velkou trpělivostí a klidem. Myslím, že jsme si nemohli vybrat lepší učitelku, je prostě úžasná. A doufáme, že tu s námi ještě dlouho bude, tento rok oslavila 21. narozeniny! No hádal byste to někdo?


V roce 2008 jsme Pris připustili hřebcem Anchorage ze stáje Lučina v Beskydech. No a před dvěma lety se nám podařilo u nás na ranči přivést na svět dalšího koníka. Dne 5. 5. 2009, kolem jedné hodiny ranní si Pris sama odešla venku pod strom a přivedla na svět úžasného hřebečka, kterého jsme podle barvy pojmenovali Honey (med). Tak ať roste jen do krásy! :-)



V roce 2013 se náš ranč rozrostl o kobylku Ritu.


Následující člen rodiny sice už není kůň, ale úplně stejným dílem patří k nám do rodiny. Je to náš úžasný pes Kulda, kterého jsem našla jako štěňátko v roce 2003. Neustále nám připomíná, jak málo stačí ke štěstí, protože jemu opravdu stačí jen aport a nic jiného mu neschází :-) kdo ho zná, bude přesně vědět o čem mluvím...

No a na tomto místě bych také moc ráda poděkovala svým rodičům, kteří mě vždy podporovali, především mojí úžasné mamce, díky které jsem si tento dětský sen mohla uskutečnit. A i když toho občas mám "plné kecky", jsem šťastná za tenhle úžasný život s koňmi který žiji a vždy se budu snažit z plných sil si ho udržet. Mami, děkuju ti z celého srdíčka a nikdy ti to nezapomenu!

 


Aktuální články

Reklama
TOPlist